Jsme členy FUSEKA Česká republika

VELCÍ K VELKÝM  - Ano, jste tu správně! ... A "malí" u nás vyrostou.
Vítejte na stránkách našeho klubu! Tento web neslouží k veřejné prezentaci našeho klubu. Tento web je určen k otevřené komunikaci směrem ke členům klubu a našim příznivcům.

POZOR! Nezaměňujte Fuseka se sportovním nebo tradičním karate ani s jinými bojovými sporty nebo těmi různými druhy tzv. sebeobrany. FUSEKA - Functional Self-Defence Karate.

HLAVNÍ STRÁNKA    MOTIVACE    FAQ    FOTOGRAFIE    OCHRANNÁ ZNÁMKA    PRO DOSPĚLÉ    NOVÉ KLUBY

FAQ 8

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI

1. Kdo jsou karatisté Fuseka? Jde o prestiž? Jsou to hrdinové?

2. Co motivuje lidi k bojovým uměním?

3. A co teda bojové sporty? Vždyť oni tvrdí, a taky je to vidět, že bojovat umějí. Dokonce mohou být zatraceně nebezpeční.

4. Karatisté Fuseka umějí spolehlivou obranu, ale neútočí. Dovedou tedy vůbec útočit?

5. Jak taková sebeobranná situace vypadá?

6. Kdosi nabízí výuku sebeobrany s certifikátem proti krátkým (pistole) i dlouhým zbraním (puška). Není to absurdní? Nebo to učíte také?

7. Díky čemu Fuseka v sebeobraně funguje, tomu rozumíme. A upřímně vám fandíme! Není divu, že Fuseka je stále více žádáno.
Pak si ale zasloužíme ještě zodpovědět, čím to je, že jiné druhy sebeobrany mají také své stoupence. To jsou tak hloupí?

8. Všichni o tom svém bojovém umění říkají, že právě to jejich je nejlepší. Čím je Fuseka lepší?

9. Mohou karatisté Fuseka bránit i někoho jiného, když se učí obranu? A jakou intenzitou?

10. Jak veliké je riziko, že se karatista Fuseka neubrání? Nebo jaká je spolehlivost obrany Fuseka?

11. Vypadá to moc krásně. Ale není takové cvičení pro malé děti nebezpečné? Nemáme nejdříve vyzkoušet kroužek bez členství ve Fuseka, který vyjde levněji?

12. Skvělé. A jak se tedy přihlásit do klubu a moci cvičit Funkční sebeobranné karate?

13. Píšete, že jedním z druhotných efektů cvičení Fuseka je výrazné zvýšení atraktivity pro opačné pohlaví. To zní velmi zajímavě. Čím je to dáno?

14. Také píšete, že cvičení Fuseka přináší větší moc nad druhými lidmi. Není tohle nebezpečná vlastnost?

15. Varujete před vojenskými typy sebeobrany z důvodu, že jsou pro běžné občany nevhodné nebo protože také patří mezi ty nefunkční? Nemohlo by to pak ale znamenat snížení obranyschopnosti státu nebo v jiném případě ohrožení vnitřního pořádku? A to snad všude ve světě?

8. Všichni o tom svém bojovém umění říkají, že právě to jejich je nejlepší. Čím je Fuseka lepší?

Tak to je třeba upřesnit a správně pochopit. Ne, že je Fuseka lepší než bojové sporty. To je samozřejmé. Pro použití v sebeobraně zcela jistě! Že je Fuseka lepší, není ani potřeba obhajovat, protože Fuseka v bojových uměních a jiných druzích sebeobrany nemá alternativu (nebo také lze říct, že nemá konkurenci). Fuseka je jiné. Fuseka je přímo vytvořeno pro sebeobranu, protože toho bylo zapotřebí. Prázdné místo "na trhu". Tedy, nic jiného (jako celek) není vhodné pro používání v sebeobraně!!! Z tohoto důvodu se také zájem o Fuseka neustále zvyšuje.

A tak si kterýkoli bojový sport mohou jeho milovníci obhajovat, že je nejlepší. Na tom není nic nepřirozeného. Sport je jen sport. Kdysi jsem se sám věnoval sportovnímu karate a trvalo mi dlouho, než jsem je dokázal opustit. Přestože jsem časem pochopil, že to fakt není vhodné pro sebeobranu, trvalo mi to dlouho. Nyní vím, že nejen, že není vhodné. Sportovní karate a s tím všechna ostatní bojová umění a všechny druhy tzv. sebeobrany jsou pro úspěšnou skutečnou sebeobranu dokonce škodlivé. Dokázal jsem si to přiznat, a po dlouhé kariéře, kdy jsem dosáhl stupně 5. DAN Šotokan, kvalifikaci trenér II. tř. karate, zkušební komisař I. tř., rozhodčí II. tř., jsem se všeho vzdal. Lituji jen, že mi to trvalo tak dlouho - 29 roků zbytečného sportovního karate.
Karatisté a jiní bojoví sportovci to většinou nechtějí ani připustit. Že by to, o co mnoho let usilují, bylo špatně (pro uplatnění v tom jejich oboru to špatně není, ale pro sebeobranu ano). Tohoto omylu si ani nejsou vědomi a dál věří, že jednou dosáhnou mistrovství. Zejména, když za sebou mají velké sportovní úspěchy. Chci proto všem jednoznačně sdělit: Nepřijímejte jako sebeobranu nic jiného! Jedině Fuseka ano. Komu to není zřejmé, ten musí toto doporučení dostat.

Pokud by někdo tvrdil, že jeho bojové umění je nejlepší způsob sebeobrany, stačí se zamyslet nad tím, co tam vlastně provádějí a k čemu to vede. Nelze totiž vše, co se cvičí, nazývat sebeobranou. A stejně tak, nelze vše, co se nazývá sebeobrana, považovat za skutečnou sebeobranu. Vlastně, mimo Fuseka, nic jiného skutečnou fungující sebeobranou není. Již to bylo vysvětlováno - tam, kde se ve dvojici snaží překonávat jeden druhého, tak tam nejde o sebeobranu!!! Je to jasné? Přemýšliví lidé na to snadno přijdou sami. Lidé konzumní potřebují vysvětlení, a není jisté, že to pochopí. Konzumní lidé o tom nepřemýšlejí. Jim pro přijetí názoru stačí i nesmyslná ukázka. Hlavně, že vypadá působivě. Jako důkaz těmto lidem stačí, když uvidí (třeba na videu) jak někdo kohosi udeří a ten spadne na zem. A mají v tom jasno. Víc nepotřebují. Dostali přece jasný důkaz. Pro ně to je podle toho, co viděli, dobré pro sebeobranu. Nepotřebují kriticky přemýšlet o souvislostech. Stereotypy mají velký vliv na jednání lidí. Stereotypy mají velkou moc ovlivňovat lidi. Vždyť se toho normálně běžně využívá (nejen v reklamě).

Pro nás ve Fuseka není vůbec důležité, jak co vypadá pro oko diváka. Pro nás je důležitá pravda. Naši lidé se nedají oklamat dojmem. Pokud narazíme na slabé místo, nepřipustíme sebeklam. Vše, co ve Fuseka děláme, děláme proto, že víme, že to funguje. A plní účel. Co tak není, to neděláme. Pokud má někdo z žáků Fuseka tendenci šidit (sám sebe!, jedině sám sebe!), když cvičení nezvládá, a tak se aspoň snaží, aby jeho cvičení vypadalo jak má, tehdy je zkušeným okem trenéra odhalen. Je na chybu upozorněn a povzbuzen k nápravě. Cíl je dosažení vysoké spolehlivosti funkčního sebeobranného karate ve vážné sebeobranné situaci. Tak to ve Fuseka na tréninku funguje. Neděláme to totiž vůbec pro zábavu nebo pro posílení ega. Mimochodem, jediný případ, kde zábavu ve vhodné míře na tréninku připouštíme, je u mladších dětí. Tam to je zapotřebí. Tedy aspoň ze začátku, než děti samy získají o věc zájem. Pohoda, radost a spokojenost je u mladších dětí mnohdy významnější motivace, než získávání schopností sebeobrany. Zde nám to tedy slouží ke zpestření a také jako odpočinek od náročného cvičení. Musíme však riziko odvádění pozornosti od důležitých věcí redukovat na přijatelnou mez.
A ego? Tady se vyhýbáme radosti z překonávání druhých, ale radujeme se ze svých vlastních pokroků.

Co znamená, že to neděláme vůbec pro zábavu nebo pro posílení ega? 

Nejdříve si definujme pojem zábava. Zábava jako hra, nebo jiná neproduktivní příjemná činnost? Ano tak je pojem zábava obvykle chápán.
My, na rozdíl od Wikipedie, chápeme pojem zábava do důsledku.
Snad všichni chápou význam slov "zabavit věc" jako odebrat věc. Tedy ve smyslu něco člověku odebírat, chápeme pojem zabavovat, bavit, zabavit. Nebo také "bavil jsem se s ministrem na téma…", tedy zabývali jsme se tématem, zajímali jsme se o téma.
Pak odpoutat (odebrat) pozornost mysli od běžné činnosti může mít užitek při rekreaci, odpočinku. Jestliže hledáme zábavu, hledáme něco, co nás odpoutá od běžné činnosti. Jedná-li se o únavnou činnost, pak může zábava přinášet příjemné pocity. Ovšem, všeho s mírou! S vlivem zábavy na člověka je to jako s vlivem požitého alkoholu. Zábava totiž, zejména, pokud je jí příliš, přináší i utrpení, od kterého se paradoxně těžko odchází. Snažte se čelit zábavě a nepodléhat jí. Zábava v tom obecném smyslu je nebezpečná zejména dětem. Pohoršuje vás toto tvrzení?

Samozřejmě, že chceme pro děti radost. Tu ale přinášejí i mnohé jiné podněty, jakožto reakce na smysluplnou činnost v lidském životě. Máme-li silnou motivaci ke smysluplné činnosti, také nás nic od ní neodtrhne. Cítíme silnou potřebu v této smysluplné činnosti pokračovat a stále se k ní vracet. Najdou-li děti svoji motivaci ve smysluplné činnosti, která jim přináší i tu radost a uspokojení, je to životní štěstí jich samotných i nás rodičů.
!Je-li však dítě často poutáno zábavnou činností bez smyslu a užitku příliš silně (PC hry, telefon, tablet - znáte to...), ztrácí schopnost věnovat se reálným a pro život nezbytným činnostem.

V pravé podstatě to, co by mělo (správně) přinášet radost a uspokojení (to, co by mělo bavit), je činnost vedoucí k naplnění základních lidský (životních) potřeb.
Realita je ale obvykle zcela jiná. V případě, že životní potřeby máme již víceméně zajištěné (zejména zásluhou někoho jiného, ne tolik vlastní), a nemusíme se o ně už příliš snažit, ztrácí naše činnost tento smysl. Pak je ale jakákoli zábavná činnost (jakožto náhražka) plýtváním sil a potenciálu. Nenechejte si brát svobodu! Nepodléhejte zábavě! Nedovolte dětem příliš zábavy! Nejraději bych řekl, žádnou zábavu. Motivujme děti, aby poznaly užitek ve smysluplné činnosti. Pak budou mít z výsledků radost. Radost, která přináší síly do života daleko více, než prostá zábava jako náhražka!

Jinak ze světa her do reálného světa pak (nejen až) v dospělosti spadnou, jakoby je někdo probouzel ze snu.

Jsou hry dobré? Hry jsou náhražka. Je to snadno dostupná radost, je to oklamání sebe samého (zejména u dospělých). Děti si spontánně chtějí "hrát", protože se podvědomě chtějí zabývat činností, která ve své pravé podstatě má přinášet užitek a zajišťování životních potřeb. Už od narození dítě poznává reálný svět, řeč, učí se chodit, manipulovat s předměty,... Hraní si našich dětí nepodceňujme. Pro děti to není hra, je to poznávání světa.  Děti touží umět pro život potřebné věci. Je to všem vrozené. Děti mají dostatek inteligence a schopností poznávat, učit se. Děti jen ještě nevědí, jak to nejlépe dělat. Učí se samy. Ano, svojí hrou se děti učí samy. Nikdo jim v učení nepomáhá. Proto činnost, kterou na dětech vidíme, vnímáme, jako že si děti hrají - dělají něco, co není stejně "dokonalé" a tak racionální jako činnost dospělých. Prostě, dělají, co mohou. Dostanou-li k této činnosti od nás hračky (místo opravdové funkční věci, věc ne dobře funkční a ještě líbivou - barvičky, zvuky), přispějeme jim k oklamávání, ke snadno dostupné radosti. Pak to pro děti (vinou dospělých) je jen ta pouhá hra, je to jen jako. Není to už to patřičné poznávání světa. A nadmíra této snadno dostupné radosti, neustále opakované, se stává stejně škodlivou jako účinky alkoholu. Takovýto snadno dostupný požitek, avšak velmi opatrně dávkovaný, může být dobrý pouze v případě, že to bude forma odpočinku od činnosti nutné a příliš únavné. K účinkům této "terapie" proti únavě je třeba se stavět úplně stejně jako k účinkům farmakologických léků.

Na druhou stranu, děti, které se s rodiči účastní reálného života, např. fyzické práce (ale i duševní - řešení problémů), která má pro ně užitek, tak tato práce jim přinese poctivou radost z jejich činnosti. To je najednou podnětů k učení... Jistě uznáte, že radost dítěte ze získaných surovin v jedné stále populární PC hře (Mine.....) je klam, oproti radosti z úspěchu v činnosti v reálném světě. Jistě uznáte, že radost dítěte z diplomu v soutěži o ničem je klam, oproti skutečným schopnostem a dovednostem, které dítě má.  Tedy, jsou-li tyto schopnosti a dovednosti dítěte k užitku. Jinak, nejsou-li k užitku, vážně o nic nejde. Dítě má mít radost z toho, že něco užitečného umí, ne z toho, že v nějaké soutěži bylo vyhlášeno, že porazilo soupeře. Co má větší hodnotu? Diplom získaný na základě nalosování rozhodčích se svými subjektivními názory, a také na základě proměnlivé konkurence z řad dalších účastníků a nebo mají větší hodnotu třeba neoceněné, ale reálné schopnosti a dovednosti, které mají praktický význam a lze je dále rozvíjet a posilovat? Neusilujte o diplomy a o uznání! Neusilujte o sebeklam! Usilujte o skutečné dovednosti, které mají praktický význam a jsou užitečné!

Citát: "Škola hrou", chápejme v tom správném smyslu - škola zábavnou formou. Tedy zabavit, ve smyslu zaujmout pro předmět výuky. Je to škola (prožitkem) s radostí z poznávání. Nesnažme se "nezajímavé" učivo prokládat hrou, něčím, co zcela odvádí pozornost v zájmu odpočinku. Jako, že se dítě vrátí ze školy domů a řekne, že dnes to bylo super zábavné, samé hry, přitom se toho ale moc nenaučilo. To je špatně. Snažme se děti zaujmout právě pro to, co je chceme naučit. Dejme jim motivaci, aby se to stalo zajímavým. Dítě má přijít ze školy domů a říct, že dnes to bylo super, že porozumělo novému učivu, které je tolik zajímavé (chcete-li, zábavné - v tom našem smyslu). Děti se snadno naučí zpaměti jen to, co samy potřebují ke své činnosti. Ne to, co jim nadiktujeme. My děti musíme přivést k tomu, aby samy chtěly věci a problematiku zkoumat. My jim v tom akorát pomáháme, aby lépe a snáze porozuměly.
K čemu je neustálé přezkušování? Jestli to má být motivace k učení (dostávat dobré známky), tak to je špatná motivace. Jenže tak to u nás ve školství převážně funguje.

Jestliže se nám podaří děti zaujmout pro to, co je učíme, bude to skvělé. Sami pak můžeme mít radost ze své práce. Každý učitel je raději, když žáci chápou a sami jsou aktivní. Pak je otázkou, zda se je snažíme naučit to, co budou potřebovat. Jestli to někdy není jen skrytá manipulace. Vzpomeňte: "Vědci objevili…, přepište učebnice.", "Dějiny píšou vítězové.". Tak na tomhle závisí budoucnost našich dětí… Jsou to jim užitečné znalosti a vypěstované schopnosti nebo mnohdy jen jejich vynucená poslušnost a plnění požadovaného?

Velice, prosím, zvažujte, než dítě přihlásíte do jakéhokoli kroužku, zda je radost, kterou činnost dítěte v kroužku přináší, podložena užitkem nebo jde o pouhou zábavu (příjemně ztracený čas), tedy podvod na dítěti. Jednejte tak, aby dítě mělo radost z činnosti, která přináší užitek, ne aby mělo radost z virtuálních úspěchů. Dokonce i sportovní úspěch je pouze virtuální úspěch. Je to také klam. Naštěstí, přináší-li sportovní činnost ještě posílení kondice a zdraví, a také mnoho dalších pozitiv, je to jakési ospravedlnění klamného úspěchu ve sportu. Hledejte pohybovou činnost, jejíž smysl nespočívá ve virtuálním úspěchu být v té které disciplině dle pravidel úspěšnější než druzí. Uvažte, jak mnoho lidí propadá lákadlu sportu. Věnujte se pohybové činnosti, která není provázena žádnými klamnými výsledky! Věnujte se pohybové činnosti, která je užitečná sama o sobě, a tedy přináší radost sama o sobě. Bez diplomu, bez medaile, bez ocenění jinými lidmi.

Jestliže je dobré, co činíme, tak to patrně sami víme a nepotřebujeme k tomu mít diplom, kde je napsáno, že něco dovedeme. Jestli ovšem tím natěšeným přijetím diplomu nepřijímáme také nějaké tvrzení, které ve skrytu duše sami zpochybňujeme. Ale co bychom pochybovali, když je diplom stvrzený razítkem nejvyššího orgánu. Není-liž pravda? To je přijímání klamu a lži proti sobě samému. Ignorujme, že diplomem máme příležitost ohromit druhé! Vyvarujme se tohoto pokušení!
Jestliže se nejedná o diplom ze soutěže, ale o úřední doklad, pak jej lze samozřejmě brát vážně.

Jen jako poznámku k tomu uvedu, že jsem studoval trenérský obor na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Nelituji. Svůj názor na věc (na sport) jsem si udělal. V té době jsem jako milovník sportovního karate některé přednášky např. Prof. Dylevského přijímal s rozpaky, jiní posluchači se i rozesmáli (snad proto, že to vnímali jako nadsázku), když pan profesor varoval před riziky, které sporty přinášejí. Po zkušenostech z vlastní praxe mi nynější poznání a dřívější otázky do sebe hezky zapadají. Můj současný kritický postoj vůči sportu mi usnadňuje fakt, že už žádný sport neprovozuji. Zato velmi usilovně trénuji Fuseka. Rozlišujte SPORT a TĚLOVÝCHOVU (tedy tělesné cvičení)!

Vraťme se k problematice zábavy. Nemusí se jednat jen o pohybovou činnost. I při čtení literatury v převážné míře je mysl poutána čímsi neskutečným. Rozlišujme svým rozumem velikou hodnotu sdělení (třeba některých filozofů, apod.) od prostého vtažení do čehosi prostoduchého, líbivého, třebaže naší fantazii blízkého. Sledování filmů, divadla, hudby. V těchto prostředcích, které poutají mysl, lze najít i kus dobrého - vzdělání, povznesení, inspiraci,... Avšak všeho tak akorát! Mnohaleté sledování televizního vysílání má ohromný vliv na proměnu člověka. Před smyšlenými příběhy a pohádkami dávejte přednost těm reálným. Případně, je třeba nezapomínat, že se jedná pouze o smyšlený příklad (lépe řečeno - návrh možného). Existuje riziko, že podvědomě přebereme tzv. vzorce chování podle zcela smyšleného příběhu nějakého autora. A čím více se to zdá podobné realitě, tím snáze podlehneme tomuto vlivu. Argument, že zábava v podobě smyšlených příběhů, her apod., probouzí fantazii jakožto užitečnost, je také klam, který svádí pryč od reálného života, který přece chceme žít.

To spíše myšlenková reakce na reálně prožívané podněty přináší ta opravdová možná řešení životních situací. Neodvádějme svoji pozornost od našeho reálného života, od problémů, které by nás měly zajímat, a které bychom měli řešit. Neodvádějme svoji pozornost k nesmyslným úvahám, debatám a virtuálním řešením toho, co v našem skutečném životě neexistuje. Nebo si snad potřebujeme fantazírováním náš  "nudný život obohacovat"? Pak jsme někde vedle. A nedivme se pak, že druzí mají jaksi více životního štěstí než my.

V tomto úhlu pohledu je zábava ubohou náhražkou, která člověka neposouvá dopředu. Neodmítejte hned, prosím, výše napsané na téma zábava. Ale ani se za zábavu neobviňujme. Samozřejmě, že nikdo nejsme dokonalý. Přijměme tento pohled na věc s otevřenou myslí. Jestli je to však pro někoho těžko "stravitelné", tak se tím netrapte. Nic není tak černobílé, jak je to zde popisováno. Zdravý úsudek si jistě dokáže udělat každý sám.

A teď tedy, co znamená, že to neděláme vůbec pro zábavu nebo pro posílení ega?

Zábava velmi účinně vyrušuje - odvádí pozornost od důležité činnosti k příjemné činnosti. Zábava staví na snadno dostupné radosti a uspokojení. Aby se tohoto uspokojení mohlo dosáhnout, je snaha tímto směrem zaměřena. Známá věc. V tréninku Fuseka by to znamenalo Stop. Nelze se pak divit, když někdo pokroky nemá a ještě k tomu se vyjádří, že ho to nebaví. Tímto na sebe prozrazuje, že nepochopil principy Fuseka nebo že vlastně hledal něco jiného (zábavu?). Ti, co se chtějí jen čistě bavit, ať si najdou jiné tzv. sebeobrany. U nás ve Fuseka  máme také přirozenou radost a uspokojení, ale  z dílčího úspěchu, když se nám daří naplňovat účel určitého cvičení. Tady pozor! Kdy si můžeme říct, že se nám na tréninku dařilo? Tehdy, kdy jsme zvládli očekávanou zátěž? Že se nám povedlo bezchybné cvičení? Že nám jde už všechno snadno? Nebo dokonce, že jsme lepší než někdo jiný? Tak takový přístup by byl velikou chybou! Nesoutěžíme. U nás ve Fuseka si můžeme říct, že se nám na tréninku dařilo, když se nám podařil splnit účel tréninku. Účel tréninku je následný pokrok v dovednostech. Nechceme sebeklam! Ta příjemná přátelská atmosféra, která naše cvičení vždycky provází je vedlejším efektem společného a velmi odpovědného snažení o skutečné schopnosti sebeobrany. Pokud bychom připustili zábavu v tom obecném smyslu (odvádění pozornosti navzdory vytýčenému cíli), ztížil by se nám pokrok a docházelo by k nepřesnostem. Totiž, jakákoli odchylka od toho správného sebeobranného řešení přináší riziko. Dodržení správného řešení Fuseka zajišťuje velkou spolehlivost v sebeobraně.

Posílení ega není nepřirozené, ale zaměňuje původní cíl za jinou lidskou potřebu. Aby se uspokojení této potřeby mohlo dosáhnout, je snaha tímto směrem zaměřená. Známá věc. V tréninku Fuseka by to znamenalo Stop. Nelze se pak divit, když někdo pokroky nemá a ještě k tomu se vyjádří, že ho to nebaví. Tímto na sebe prozrazuje, že nepochopil principy Fuseka nebo že vlastně hledal něco jiného (sport?). Ti, co chtějí uspokojovat své ego, ať si najdou tzv. bojové sporty. Ono to jde nejen v bojových sportech, kde se soutěží a jsou vyhlašováni vítězové. K uspokojení ega může docházet i za jiných okolností než podle různých sportovních pravidel, kdy je za cosi (je to různé - někde se smí udeřit - box, někde nesmí - sport. karate) účastník poměřování sil vyhlášen za toho lepšího. K uspokojení ega stačí i obdiv a uznání za cokoli. Vůbec to ani nemusí být nějaké zvláštní schopnosti. Úplně klidně se mohou lidé předvádět, může to vypadat zajímavě, hezky nebo nezvykle a zábavně, a jsou za to oceňováni. Show. Pro uspokojení ega je důležité uznání od druhých. Ve Fuseka nepotřebujeme uznání od druhých lidí. Vůbec naše činnost ve Fuseka nemusí vypadat poutavě. Na tom nezáleží. Nám záleží na plnění našeho cíle - vysoká spolehlivost našeho funkčního sebeobranného karate v sebeobranné situaci. A to je jediná motivace, která je důležitá. Jestli je to pro někoho moc těžké, nevadí. Trenér vám pomůže. 

Netřeba se za své nedostatky stydět. Těch si musíme být vědomi, abychom je mohli překonávat. Nikdo není dokonalý. To nás všechny lidi spojuje. A to, že si své nedostatky snažíme přiznat, a ne je zakrývat a šidit (nakonec sami sebe), ale usilujeme o jejich překonávání, to nás povyšuje na SILNĚJŠÍ osobnosti. "Bezchybní" pokrytci nejsou víc než my. Je to přesně naopak.

Ještě se vrátím k tomu, jak vše děláme proto, že víme proč. Když jsem kdysi pracoval jako předseda Trenérskometodické komise ještě ve sportovním svazu (ne ve Fuseka), po skončení školení trenérů jsem zkoušel karatisty na kvalifikaci trenéra, často mi na otázku proč je to tak nebo onak, bylo odpovězeno: "Nevím, my jsme se to tak učili", nebo "Nevím, vždycky to tak bylo". Tyto odpovědi (bojových sportovců) jsou tolik typické. A mluví za vše.

POJĎTE K NÁM DO FUSEKA, MEZI VÝJIMEČNÉ LIDI!

E-mail: trener@fkkn.cz

Funkční sebeobranné karate Česká republika www.fuseka.cz

(c) 2016-2022 fkkn.cz